Řeknu vám, že sport je moje oblíbená aktivita, moc ráda, sportuji a sportuji pravidelně. Dříve jsem hrála holčičí fotbal. Když jsem tohle vždycky řekla klukům od nás ze školy, že hrají holčičí fotbal, tak se mi vždycky smáli, protože oni měli za to, že holky nemůžou hrát fotbal. Že fotbal je jenom pro kluky a navíc kluci ani nevěděli, to jsme byli asi v šesté třídě, že vůbec existuje fotbal pro holky. A je logické, že fotbal hrají ve většině případů pouze jenom muži.
Pánové totiž jsou takoví, že mezi sebou soupeří, i když moje maminka zase říká, že absolutně fotbalu nerozumí, že vůbec nechápe, co je to za sport, že se lidé jenom honí za míčem a kopou do něj do nějaké sítě. Moje máma ani nevěděla, že je to vlastně brána. A také jsem jí kolikrát vysvětlovala pravidla fotbalu, protože moje maminka chtěla zjistit, jak fotbal vůbec funguje. Jaké má pravidla a proč vlastně mě tohle láká? Řeknu vám, že mě pravé fotbal lákal kvůli tomu, že se tam hlavně běhá a také je tam nějaký adrenalin, protože kdybych jenom běhala, třeba sprintovala, tak by mě to vůbec nebavilo.
Protože proč? takhle bych běhala na hřišti za míčem. Ve fotbale alespoň běhám za míčem a mám z toho nějaký užitek. Moc mě baví, třeba když dám góly a řeknu vám, když jsem byla opravdu druhá nejlepší v našem týmu, že jsem byla nejlepší v tom, že dávám góly. Pokud máte rádi sport a třeba žena a hrajete fotbal, tak si z toho nic nedělejte. Nic si z toho nedělejte ani v případě, kdyby se vám někdo smál. Myslím si, že na tom není vůbec nic k smíchu a je to spíše obdivuhodné, že ženy také chtějí dělat sport, který je spíše jenom pro muže. Dokonce i moje dcera, které je šest let, už také přemýšlí, že by dělala nějaký sport. Sama jsem jí navrhla fotbal nebo florbal. Samozřejmě že, ale moje dcera se rozhodne sama, co bude chtít dělat.