V období předchozích voleb nám populističtí politici přidávali, seč se jenom dalo. Tiskli další a další peníze a cpali je jak svým, tedy státním zaměstnancům, tak i do veškeré ekonomiky, což se nemohlo neodrážet i na platech v jiných sektorech. A na své si logicky přicházeli i penzisté a lidé všemožně jinak sociálně slabí, kteří přece také mají volební hlasy a bylo je tak záhodno podmáznout.
Platy a různé dávky tak u nás nominálně rostly a rostly, což mělo dokazovat, jak se naší zemi skvěle daří a jak se naši politici starají o to, aby z toho i prostý lid něco měl.
Ovšem se zběsilým tištěním dalších peněz už se končí. Už totiž bylo dosaženo nejen takzvaně ‚zdravé‘ inflace, na jejíž nezbytnost se naši politici v oněch rozhazovačných dobách vymlouvali, ale i inflace vysloveně nezdravé, a kdyby se vydávaly nekryté peníze další a další, mohlo by lidem při pohledu na cenovky dojít, že to nebylo ani tak rozumné počínání, jako spíše ryzí zhůvěřilost.
Takže nám začaly růst ceny kdečeho. Čehož si už museli všimnout i slepí. A naopak mzdy už u nás přestávají růst dřívějším tempem.
Ve druhém pololetí loňského roku už počal růst mezd zpomalovat, a to navzdory tomu, že se leckde nedostávalo zaměstnanců a firmy by se je tak logicky měly pokoušet přeplácet. Mzdy už nerostly tak rychle a podobně se má vyvíjet situace i v roce letošním.
I v průběhu roku 2019 by prý někde měly růst mzdy, to však hlavně v odvětvích, jež v tomto ohledu v posledních letech ‚zaspala‘, kde berou lidé dosud málo, jako jsou třeba maloobchod nebo méně kvalifikované profese. Jinde už ale mzdy růst nemají, ba mají dokonce i začít klesat.
Průmysl, výroba a informační technologie strádají i nadále nedostatkem vhodných zaměstnanců, dá se prý však předpokládat, že když tyto nenajdou zaměstnance doma, budou je spíše hledat v cizině, než aby přeplácely našince.
Ve třetím čtvrtletí loňského roku vzrostla česká průměrná hrubá mzda v meziročním srovnání o 2458 korun, tedy o osm a půl procenta, na 31516 korun, což po zahrnutí růstu spotřebitelských cen znamenalo šestiprocentní růst.
Což má být ale už minulost. Tak rychle už si prý polepšovat nemáme a také nebudeme.
Zřejmě proto, že už i politici vědí, že přestřelili. A že si voliče nemohou donekonečna kupovat zvyšováním mezd ve státním sektoru, jenž žene nahoru i mzdy u soukromníků. A následně i ceny.
A tak se letos bude – jak už byl avízováno – zdražovat. A platy už tolik neporostou. Takže nakonec možná bude dosaženo dřívější rovnováhy, jaká tu byla už před tím, než zvyšování cen znehodnotilo naše úspory.
Pokud se tedy nepřiblíží další volby, před nimiž by si bylo třeba populisticky koupit hlasy nepříliš bohatých voličů.