Rubrika: Zvířata

Co nás baví? Jaké máme zvyky? Nemáme my nebo někdo z naší domácnosti alergii? Jsme aktivnější nebo pohodlnější? Máme děti? Máme zahradu? Jsme často dlouho v práci? Tak takové a podobné otázky by nám měli projít hlavou před tím, než se pro určité plemeno pejska rozhodneme. Velkou chybou je, pokud vybíráme pouze podle vizáže. Když zvolíme nevhodně, můžeme být nešťastní všichni. Lidé i pejsci. A ti to pak odnáší hůř! Máme pár tipů, jak na správný výběr, jak se v tom orientovat.
 
Psi sportovci
Pro aktivní lidi, co mohou být a jsou stále v pohybu, rádi chodí, běhají, věnují se sportu, turistice, mají chuť a také čas na dlouhé procházky! Ne jenom krátké venčení mezi domy a domů.
–       němečtí ovčáci
–       husky
–       border kolie
–       ohaři
–       chrti
–       Jack Russell teriéři
 
Psi, co si rádi pohoví
Tito psí kamarádi se hodí k páníčkům, kteří jsou aktivní méně. Nemusí to být samozřejmě způsobeno jen pohodlností, ale mohou mít zdravotní problémy, mohou být starší, mohou mít fyzicky nebo časově náročnou práci. Zkrátka nemají z různých důvodů sílu, čas nebo chuť ve volných chvílích za každého počasí být dlouho venku. Raději si odpočinou doma. Ale pozor! S potřebným venčením a kratšími procházkami musí samozřejmě počítat i páníčci psů těchto plemen.
–       čivavy
–       mopsi
–       maltézáčci
–       bordeauxské dogy
–       francouzští buldočci
–       angličtí buldoci
–       jorkšírští teriéři
 
Psi k dětem
To musí být od povahy trpěliví kamarádi, takoví tolerantní pohodáři. S dětmi si toho někdy opravdu dost užijí!
–       labradoři
–       zlatí retrívři
–       francouzští buldočci
–       kolie
–       bordeauxské dogy
–       cane corso
 
Výše uvedené seznamy jsou samozřejmě jen orientační a zahrnují jen některá plemena, která mají podobné vlastnosti. Vždy je dobré výběr probrat také se zkušeným chovatelem nebo s veterinářem. Pokud netrváte na „papírákovi“, je tu ještě možnost vysvobodit nějakého pejska z útulku. Může to být štěňátko i pejsek už větší. Jsou to pak ti nejvděčnější a nejvěrnější přátelé!

Těmi nejoblíbenějšími a nejpopulárnějšími mazlíčky jsou kočky a psy. Čtyřnohá stvoření, o která se staráme a věnujeme jim všechnu naši pozornost. A oni nám na oplátku dávají lásku a radost v životě. Nicméně, tato stvoření rozdělila svět na dvě poloviny. Na ty, kteří milují kočky a na ty, kteří zase milují psy. Není pochyb, že péče o kočky a psy je úplně jiná, nicméně obě dvě vyžadují spoustu úsilí a času.

Ti, kteří tíhnou svým srdcem spíše ke psům, mají ve svých životech rádi více dobrodružství, zábavy a pohybu. Psy, vyžadují o dost více pozornosti než kočky, a proto i péče o ně, zabírá více času. Psy se hodí více k lidem, kteří jsou sportovně založení a rádi stráví své dopoledne delší procházkou, nebo kratším proběhnutím. Takovým lidem ani nevadí, že musí v pozdních hodinách chodit se svým miláčkem na venčení a to okamžitě, jak si pejsek zamane.

Na druhou stranu, lidé, kteří volí raději kočky než psy, žijí nejčastěji pohodlným způsobem. Svůj volný čas si představují, jako hřejivé pozdní odpoledne strávené u televize, krbu nebo jako četbu jejich oblíbené literatury, a to ve společnosti jejich předoucího mazlíčka, který je příjemně zahřívá na klíně. Nicméně život s kočkou není vždy, takhle jednoduchý. Nemá-li kočka dostatek pozornosti, stejně tak jako pes, udělá vše pro to, aby si ji získalo. Proto bychom neměli být překvapeni až nám naše mírumilovná a klidná kulička vyskočí na ramena nebo přímo pod ruce, zrovna když máme něco důležitého na prací.
Jak kočky, tak i psi mají na životy svých páníčků veliký vliv. Proto si je lidé nejčastěji volí, podle svého způsobu života, který jim v malé míře přizpůsobí. Péče o psy i kočky není zrovna jednoduchá věc a vyžaduje zpravidla stejné množství úsilí, a hlavně spoustu lásky a trpělivosti, kterou musí mít každý kdo se rozhodne si pořídit ať už mírumilovnou kočku nebo láskyplného psa.

Pes se stal nejmilejším a nevyhledávanějším zvířecím společníkem ve většině domácností. Milují je dospělí i děti a jsou považováni za další členy rodiny. Přesto mnoho těchto chlupatých příslušníků rodiny roste jako dříví v lese a z roztomilého „plyšáčka“, který se pere s bačkorou, je za čas příšera, která vám likviduje domov a nikdo si s ní neví rady. Zmatený pejsek nechápe, proč je najednou za svou rozvernost trestaný, a páníčci si lámou hlavu, jak starého psa naučit novým kouskům. Řešení je přitom nasnadě: Začněte s tréninkem včas!

Jak je to s časem

·         Kynologové i zvěrolékaři vám potvrdí, že s výcvikem není radno začít před 4. měsícem věku, kdy je štěňátko ještě příliš slabé, než aby se dokázalo soustředit na víc než ovládnutí svých neposlušných nožek.

·         Až začnete s trénováním povelů nebo i s přivykáním na venčení s řemínkem, volte krátké časové intervaly, a ty postupně prodlužujte.
Kdo je tu pán?

·         Vy! A musíte si takové postavení prosadit už u té roztomilé kuličky, kterou jste si přinesli právě domů, aby rostla s vědomím, že to vy vedete smečku a vás má následovat.

·         Ruka, která dává, a hlas, který kárá. Pro svého psího miláčka budete nejlepší kamarád i bůh v jednom. A nejlepší je, když takový psí člověk je jen jeden. Alespoň při výcviku, kdy se pejsek nejlépe koncentruje na svého pána a jeho povely.

Cukr nebo bič?

·         Nikdy pejska (ani jiné mazlíčky!) netrestejte fyzicky! Vidí ve vás nejen vůdce smečky, ale i středobod svého světa – násilí je pro ně nepochopitelná zrada.

·         Chvalte! Pamlsky, slovy, pohlazením… Toho naopak není nikdy málo. Brzy si váš společník spojí dobré chování s vaší přízní a dělat vám radost bude radostí i pro něj.

·         Abyste dali najevo, že se něco nedělá, využijte autoritativního hlasu. To znamená, že důrazně (autorita nesouvisí s hlasitostí, ale se zabarvením hlasu) použijete slovo, které si štěně zafixuje pro špatné chování; např. Fuj! nebo Ne!


·         Na úpravu chování můžete použít i celou řadu pomůcek, jako je například psí píšťalka nebo tzv. kliker. Psi se velmi rychle učí signálům, ať už světelným (jak dokázal Pavlov), gestovým nebo právě zvukovým. Rozhodně však vynechte elektrické obojky, které zvířátkům jen zbytečně ubližují.

Psi jsou velice oblíbení právě u lidí. Tím důvodem můžou být hlavně sklony k oddanosti a poslušnosti. Mít k něčemu sklony však neznamená, že máme tuto schopnost vrozenou a tedy, že se ji naučíme sami. Stejně jako u lidí i u zvířat musíme být k dané schopnosti vedeni. Pokud se tak nestane chováme se nepředstavitelně a můžeme být na obtíž.
Stejný jev se děje u psů. Lidé mají často tendenci se k tvorům a lidem, kteří jsou jim příjemní a sympatičtí nadržovat. Potom se tak stává, že pes, která není schopen zvládnout ani základní povely a netráví čas ostatními psy je neposlušný, agresivní, chová se nevyzpytatelně a dělá si téměř co chce. Takové zvíře může být postupem času na obtíž, a i když své zvíře milujeme stává se, že jej musíme utratit, jelikož je nezvladatelné.

Výbornou věcí na to předejít takovým problémům je právě kynologický výcvik. Ovšem nemusí být ani nijak speciální, stačí se svému psovi věnovat a alespoň v útlém věku se psovi věnovat a naučit ho základní povely. Pokud však chceme mít poslušného, zvladatelného a vzorového psa kyno výcvik bude tím pravým.
Rozděluje se do tří základních skupin:
· Poslušnost
· Stopa
· Obrana

Může to znít jako, že chceme mít ze svého psa služebníka nebo dokonce zbraň, ale opak je pravdou. Jednak se naučíme se svým psem komunikovat a zvíře se stane více zvladatelné. Navíc se dostane do společnosti jiných psů což mu pomáhá chovat se poslušně a nereagovat přehnaně právě na cizí zvířata.

V případě, že chceme psa pouze zabavit stačí absolvovat první část výcviku. Pes se naučí základní povely, nebude se nudit a se psovodem se naučí vzájemně komunikovat. Další oblasti výcviku byly využívány spíše pro služební psy, kteří potřebovali prohloubit své vrozené vlastnosti.
Každého z nás bude jistě zajímat třetí oblast výcviku a to obrana. Pro tuto část však musí být pes řádně připraven a nesmí jevit žádné známky agresivity.